Fox aneb PMR & CB

Experimentátor s PMR , začátečník na CB

Tvůj lokátor: Lokátor protistanice: Vzdálenost: km

2007

Dvojitá dávka

 

aneb Rozkaz, ten zněl jasně

 

 

Za dobré chování, dostal jsem dvoudenní opušťák od rodiny a jak jinak využít nenadále nabité volno než na kopci.

 

V sobotu bylo málo času a tak jsem se rozhodl využít známého prostředí hvězdárny na Ondřejově - JN79JV vrch Žalov 545 m.n.m.

Stejně jako minulý týden jsem po dobytí kóty (básnický obrat, nebrat vážně) rozbalil fidlátka a začal pátrat v éteru.

Osazenstvo ostatních kopečků beze změny, Roman (sportovec cyklista) na Točné, Marek Řevnice asi na Mořince a tak nám to moc nevyšlo. Zaslechl jsem velmi slabě Michala Polepy, který Romanovi říkal, že šplhá na jakousi věž, ovšem dál se už neozval. Novým úlovkem se pro mě stal Milan Kladno. No a překvapení na závěr Franta + Vojta CV na Měděnci.

Sice jsem měl pocit, že jsem zaslechl Zdeňka Pokratice, ale asi to byly halucinace.

To, že QRM bylo značné a museli jsme skákat z kanálu na kanál snad nemá ani cenu zmiňovat.

Nicméně díky velmi pěknému počasí, jasné obloze, 8-10°C, vítr maximálně do 2m/s, se dá říci, že jsem prožil velmi pěkné odpoledne.

 

No a pak začalo to zajímavější.

Po návratu domů jsem zjistil, že neopatrností položená GP v kufru auta dostala co proto. Jako muž činu jsem se rozhodl pro vytvoření nové. Naplánoval jsem stavbu na večer, ovšem z nějakých, mě neznámých, příčin mi bylo znemožněno tento plán uskutečnit. Po shlédnutí večerních zpráv mi bylo sděleno, že je půl osmé ráno a začíná Hřiště 7. Vysvětlit tento nenadálý časový posun se mi prozatím nepodařilo, mou hypotézou je jakási blíže neurčená anomálie časoprostoru. Zlí jazykové v rodině tvrdí, že jsem usnul a chrápal až do rána. Tuto verzi tímto veřejně dementuji.

 

Díky kanálům MiniMax, Jetix, Cartoon Network a Boomerang mi bylo dopřáno několik chvilek na stavbu nové GP. Po obědě rodinka zmizela a já, ponechán svému osudu jsem uvařil čaj a vyrazil na nové portejblové QTH. Seděl jsem nad mapami celé sobotní odpoledne a nemohl jsem se rozhodnout kam vyjet. Byl jsem v pokušení zavítat do rajónu Artabanů na Varhošť, ovšem dopolední zachmuřená obloha nevěstila nic dobrého. Tak jsem ještě před obědem změnil plány a rozhodl se pro nejvyšší lokální kopec v polabské nížně.

Bojetice, malá obec asi 5 km od Mladé Boleslavi JO70LI, lokalita U Doubku, 366 mnm.

Cesta začala zajímavě a tak trochu předznamenala další události. Jestli někdo byl v Jirnech, možná si bude pamatovat. Vám ostatním se budu snažit všechno vylíčit.

V naší obci jsou na hlavní silnici ČTYŘI zatáčky, z toho TŘI jsou osazeny dopravními zrcadly neboť jsou velmi ostré, vedou mezi domy, a jsou úzké. Domorodci a přespolní to vědí a přizpůsobují tomu svůj styl jízdy. Dnes odpoledne jsem ve dvou z těchto tří zatáček potkal dodávky jedoucí v protisměru. Při prvním střetu bylo štěstí, že nejel rychle a stačil strhnout řízení, v druhém případě to odnesly moje pravá kola, respektive jejich poklice a pneumatiky, které jsem značně nešetrně "otřel" o obrubník.

Další cesta proběhla bez problémů a k mému velkému překvapení vedla sjízdná cesta až přímo k mému vytčenému cíli. Ano, tuto mastňáckou zhýralost jsem v zápětí dostal zpět i s úroky.

Při vybalování jsem shledal, že není vhodné umísťovat antény do zavazadlového prostoru společně s batohem plným věcí jako dalekohled, foťák, termoska, dvě stanice atd. Nestačila mi zkušenost s GP, musel přijít na řadu Moxonek (viz níže na obrázku). Nevadí, pojedu na novou GP, řekl jsem si. Odnosil jsem věci na pole a začal stavět stožár, po jeho ukotvení bylo třeba umísti GP. No...našel jsem ji zatlápnutou (a roztlápnutou viz obrázek) vedle batohu. Zaplakal jsem hořce nad svým údělem, sbalil fidlátka a s vidinou pouhé ručky uklidil vše do auta. Při úklidu padl můj zrak na GP pomačkanou sobotním návratem z Ondřejova, není vše ztraceno, blesklo mi hlavou. No, nebylo to nejkrásnější, zato to fungovalo.

Měl jsem připravenou hands-free, protože jsem chtěl ušetřit své okolí šumu. Tohle HF už jsem měl zapojeno do Inteka a bylo na čase ho přepíchnout do Albrechta. Při vytahování jacků se trochu zadrhl ten slabší, který slouží pro připojení mikrofonu. Nevěnoval jsem tomu pozornost, hlavně když jsem ho dokázal vypreparovat z inteka.

Tohle všechno se seběhlo ve velmi rychlém sledu a ve 13:30 jsem byl připraven to spustit.

Do zhruba dvou hodn se nedělo absolutně nic, pokud tedy nepočítám ty jeřábníky a rusa s ruskou, kteří řešili jakési osobní problémy. Daleko horší bylo, že mi nikdo neodpovídal na výzvy. Jednu chvíli jsem si byl jist, že moje HF nefunguje a tak jsem vypojil konektor a mluvil do vestavěného majku. NIC.

No nebudu to dlouho napínat, teprve, když se přihlásil první kolega - Petr 7 Heřmaňák z portejblu Bílý Kámen (JN79SW) jsem si pořádně prohlédl konektor mikrofonu a zjistil, že v Inteku se trochu povytáhl jakýsi plíšek a odtrhl špičku jacka. No a tahle špička zůstala zapíchlá ve zdířce Albrechta a já akorát klíčoval a modulace žádná. Naštěstí když jsem na jacka zatlačil, šlo vysílat. Mezitím se mi ovšem ztratila tužka, kterou jsem si odložil za ucho.

Začarovanej den.

Tím by byl výčet mých dnešních patálií u konce. I tak je to na jednoho Foxíka dost, nemyslíte ?

Stručný report dnešních spojení:

Petr 7 Heřmaňák p/ Bílý Kámen

Marek Řevnice p/ Mořina (report kolísal od R2 do R5)

Míla Řevnice

Petr Dobřejovice na začátku D1 (já ho bral, on mě ne, smůla)

Max 42  nevím odkud (to samé co výše, já ho slyšel on mě ne)

Vrána p/ Klokočná - už cestou byl za R5, na místě R2-R5 (podle typu stanice HI)

Dále Vojta Elix na návštěve u Míly Řevnice (snad můj pozdrav zaslechl)

 

QRM neskutečný, všude zvonky jak na pouti, děti, jeřábníci, tůristi a jiná sebranka, co na výzvu nereaguje.

Nakonec proběhl zajímavý pokus o setkání Vrány a Petra Dobřejovice. Vrána na Klokočné a Petr Dobřejovice na začátku D1 - ideální na setkání. Bohužel, dřív než se stačili domluvit odešly Petrovi baterky. Tudíž nastala situace, kdy Vrána hulákal na Petra, kterého já jsem už neslyšel. Petr nabízel možnost zaslání info o místě srazu na CB radio do fóra (protože pouštět telefon do éteru kvůli SMS je trochu vošajstlich, uznejte), jenže Vrána neměl přístup na net, tak jsem mu nadiktoval svůj mail, který on tlumočil Petrovi a já pak ze svýho mobila pátral, kam to ten Petr napsal. Takový moje relátko Vránovi a Petrovi, kdy Vrána dělal relátko mě a Petrovi.

Čekáte-li happy-end, máte smůlu. Nekonal se. Nakonec jsme se nedomluvili.

To už byl akorát čas na návrat, teplota klesla tak na 2-4°C a mě čekala ještě slušná cesta domů.

 

Tady připojuji několi obrázků, na posledním je poničený moxík a jack.

Hned po návratu jsem využil toho, že zbytek rodiny se ještě nevrátil a všechno jsem stačil opravit.

 No nejsem já šikovnej kluk ?

    

 

 

 

Žádné komentáře