Fox aneb PMR & CB

Experimentátor s PMR , začátečník na CB

Tvůj lokátor: Lokátor protistanice: Vzdálenost: km

2006

Dlouhý víkend

aneb Nejlepší akce jsou neplánované
 
Tak dlooouhý víkend je za námi a ještě delší pracovní týden před námi.
Začnu trochu zeširoka, snad mi bude odpuštěno.
V pátek uběhlo 17 let od „revoluce“, 17 let od prvního koncertu J.A.R. a 12 let od okamžiku, kdy jsem poprvé spatřil svou drahou polovičku. Tak to jen tak na okraj.
 
Sobotní den jsem měl naplánovaný velice jednoduše. U mé pracující matky vyzvednout ráno několik pěkných palet na budoucí terasu (nebo něco jinýho), připravit na večerní trojoslavu narozenin s přáteli něco k jídlu, vypravit zbytek rodiny do divadla a . . . vypadnout na kopec.
Samozřejmě se všechno vyvíjelo úplně jinak než moje naplánované představy (což ovšem není nic nového).
Cesta k máti trvala 15 minut a zrovna když jsem chtěl zavolat, že jsem na místě, zazvonil telefon. V duchu jsem proklel vlastní dochvilnou matku. No řekněte sami jestli je normální v případě, že se domluvíme stylem : „přijedu po osmý“, volat v 08:01 „ Kde jsi?“.
Jenže . . . v telefonu se neozvala máti, ale moje drahá. „ Vrať se rychle domů, Majda si roztrhla ucho.“ Naše milá maličká dělala blbosti na gauči a sletěla dolů. Cestou ovšem trefila roh stolu. Cesta zpátky mi trvala minut pouze 7. Naložil jsem ubrečenou Majdu a zbytek rodiny a hurá do nemocnice. Protože cestou musíme přes jeden přejezd, tradičně jsme si dali čekačku u závor. Fakt by mě zajímalo, proč je nutný stahovat závory už ve chvíli, kdy vlak stojí ve stanici. V předchozí stanici !!! Těch cca 5 minut  čekání byla hračka, stáváme tu i dýl.
No, abych nezdržoval. Malá má čtyři štychy. Byla statečná. Doma jsme byli v jedenáct takže pohoda. Zminimalizoval jsem přípravy na večerní oslavu na minikarbanátky (ještě že ten guláš jsem si uvařil už včera) a zbytek už běžel podle plánu.
 
Na kopec jsem dorazil v půl druhý, vybalil nádobíčko a do ucha si pustil šum. Počasí nic moc, nízká oblačnost, spíš mlha. Nějak, nevím jak, jsem se vrátil ke svému zvyku používat celoročně kraťasy. Zima zatím nebyla tak to ušlo. Vychodil jsem si místo s nejlepším příjmem a jednotlivá spojení „dolaďoval“ pohybem teleskopky s Intekem na špici o 5-10 cm. Za chvíli se mi začaly hlásit protistanice. Ty VIP jsou tady v tabulce.
 
Spojení 18.11.2006
Vilém Pardubice p. Železné hory
R4
Roman Modřany p. Točná
R4
Standa Králíky p. Slamník
R4
Tomáš Borotín p. Libenice
R3
Expedice Artaban (Zdeněk) p. Varhošť
R3
Expedice Artaban (Max42)
R2
 Maxe jsem slyšel já, on mě bohužel ne.
 
 
Počasí se během vysílání změnilo jako zázrakem. Vyšlo slunce a nastal nádherný podzimní den. Stačilo ovšem jakékoli lehké zakrytí mlžným závojem a teplota padala dolů. Vědom si nutnosti zůstat v pohybu, čas od času jsem si začvičil. Musel to být zajímavý pohled na týpka v kraťasech a mikině s kapucí jak krouží kolem 4 metry vysoké bílé tyče, ze které mu vede do ucha drát. Něco jako vířivý tanec dervišův HI. Frantu CV na rozhledně jsem, na rozdíl od Artabanů, neslyšel, tak jsem ho přes Romana a Artabany při loučení aspoň nechal pozdravovat. Před čtvrtou se slunce začalo naklánět a s ubývajícím světlem ubývala i teplota. Nejvyšší čas zmizet.
Celkové hodnocení výrazně kladné, a to se dá řící i ozbytku víkendu. Kromě výrazného spánkového deficitu způsobeného sobotní oslavou, která se jaksi přirozeně přeměnila na oslavu nedělní. A těch včerejších 5,5 hodiny to faaakt nevytrhne.
Dobrou noc
Žádné komentáře